Přeloženo podle kritické edice: Martin Luther, Lateinisch-deutsche Studienausgabe (LD-StA) Band 2, Chritusglaube und Rechtfertigung, herausgegeben und eingeleitet von Johannes Schilling, Evangelische Verlagsanstallt Leipzig 2006, s. 1–15, s přihlédnutím k základní edici Martin Luthers Werke: kritische Gesammtausgabe. 1. Band. Weimar: Hermann Böhlau, 1883, s. 229–238 (s. 229–232 úvod editora). Český překlad části tohoto textu pořídil Amedeo Molnár, Z devadesáti pěti tezí Martina Luthera, in: Slovem obnovená (Čtení o reformaci), Praha: Kalich, 1977, s. 180–181. – Další české znění tezí bez uvedení překladatele: http://www.dejepis.com/dokument/95-tezi-martina-luthera/ nebo: https://cs.wikipedia.org/wiki/95_tezí. Přihlédla jsem k německému překladu v uvedené edici DStA. Dodejme, že ve slovenštině byl vydán nejnovější překlad tezí v roce 2015: Adriána Biela et al. in 95 výpovedí Dr. Martina Luthera. Praha: Lutherova společnost, 2015, s. 14–23. (Recenzováno v tomto čísle ThV, str. 92. Pozn. red.)
Dvojí číslování od teze 26 jsem zavedla podle numerace weimarského vydání originálu. Celek tezí jsem odsazením rozdělila do několika odstavců podle tematických a logických celků Lutherovy argumentace. Některé po sobě následující teze jsem nepojala jako jednotlivé položky, ale propojila jsem je do delších souvětí (jejich čísla jim v překladu zůstala), opět s ohledem na logiku autorových argumentů.
Překlad byl zpracován v rámci výzkumného projektu „Jan Hus a husitská literatura pro 21. století, GA ČR 17-15433S“. Vydání překladu podpořil Komenského institut v Praze.
Lutherova cesta od teologie rozumu k teologii srdce
(Jaroslav Vokoun)
Článek charakterizuje Lutherovu teologii jako alternativu ke scholastické spekulativní teologii. Luther navazuje na tradici monastické teologie, zejména Bernarda z Clairvaux. Základem monastické teologie byla zkušenost s Bohem, kterou teologie reflektovala. Lutherova teologie neznamená zavržení rozumu, ale rozšíření o rozměr zkušenosti, u Luthera především zkušenosti s mocí Božího slova ve zkouškách a pokušeních. K ratio přistupuje oratio, spekulace je nahrazena meditací. Inovace tradiční teologie je u Luthera i v tom, že využívá možnosti otevřené humanismem, zejména jeho klasickou filologií.
Jasnost Písma podle Martina Luthera
(David Beňa)
Za první princip (primum principium) své teologické práce označil Martin Luther jasnost Písma (claritas scripturae). Nemyslí na pasivní průzračnost Bible (perspicuitas) deklarovanou teology protestantské ortodoxie, nýbrž na aktivní zářivost biblických slov. Ta se sama prosazují jednak ve veřejném zvěstování, psaní či zpěvu (zářivost Písma navenek), jednak v lidských srdcích, kdykoli probouzejí osobní důvěru a přesvědčení (zářivost Písma dovnitř). Písmo není temné a nejisté, nýbrž přináší Krista a zvěst evangelia dostatečně zřetelně. Křesťanské svědomí proto nemusí být podrobeno lidským naukám a poručnictví církve, ani se poddávat skepsi či únavě. Článek na dvou pasážích ze spisu O zotročené vůli ukazuje, jak Luther proti Erasmovým námitkám hájí své přesvědčení o jasnosti Písma.
Několik poznámek k Lutherově pastorační praxi
(Ondřej Macek)
Autor se pokusil vybrat z Lutherovy theologie několik podnětů pro dnešní duchovní, kteří provázejí lidi v jejich životních krizích, nemocech i umírání. Vyzdvihuje, jak bylo pro Luthera důležité, že měl jako mladý mnich dobrého zpovědníka, i to, že se sám pravidelně až do konce života zpovídal. Učení o ospravedlnění představuje jako nabídku pro člověka, který je vystaven důrazu na výkon. Modlitbu, četbu Bible a svátosti popisuje jako způsoby, kterými nás chce Bůh utěšit a povzbudit. A také stručně dává nahlédnout, jakou povahu měly Lutherovy rady politikům, manželům a manželkám či jak se Luther choval, když byl zavolán k lůžku nemocného.